Mrazivý únorový víkend podél Olše po kotníky ve sněhu

Stezka kolem Česka: Bohumín - Třinec

Únor 2021, text: Lucka


O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu


Letošní zima je na sníh nebývale bohatá. Právě na toto bílé období jsme si nechali industriální turistiku dálným, ale po železnici dobře dostupným, východem. Sníh leccos skryje a ticho podél zamrzajících meandrů řeky má něco do sebe. Nečekají nás žádné hory. Vlastně spíš doly, ale žádné opuštěné, kam bychom se podívali na exkurzi.

Přímým vlakem vyrážíme do Bohumína, abychom v poslední hodině světla opustili město po hlavní silnici. Za obrovským kruhovým objezdem stojí pěchotní srub zvaný Na Trati. V létě by se dala domluvit prohlídka. Silnice prochází přímo nad ním a pak po mostě přes dálnici D1.

Jsme rádi, když konečně odbočujeme u kapličky Pustyňa, kde rovnou přidáváme pár vrstev. Je dost mrazivo, větrno a přichází tma. Po červené kolem hřbitova do Starého Bohumína a dál naučnou stezkou Hraniční meandry Odry do Kopytova, kde se Odra stéká s Olší. K soutoku je to ze vsi asi dva kilometry a doporučila bych raději za světla:-)


Dál pokračujeme proti proudu Olše, podél které dojdeme až do Třince. Cyklostezka na levém břehu je zapadaná sněhem. Mezi pár stopami bot, psích tlapek a běžeckých lyží brouzdáme po kotníky v čerstvém sněhu. Naštěstí mrzne dost na to, aby byl suchý.

Ve Věřňovicích u jezu je malý přístřešek. Nic moc na spaní, ale na večerní stolování tak akorát. Vaříme večeři a steleme si na sněhu vedle něj. Naštěstí pod plachtou, protože do rána ještě pár centimetrů napadne. Teploměr na Johnyho hodinkách naposled ukazuje -10, pak zamrzá.


Ani se mi z toho teplého spacáku nechce. Prý na nás v noci někdo svítil baterkou, ale já mám s čepicí přes oči noc i po rozednění. Vyrážíme akorát do dalšího sněžení. V černobílé krajině meandrů řeky se pohybují jen kachny, které unáší proud. Je dost vody. Vzpomenu si na letní noc před Hodonínem a nacházím nesporné výhody zimy. Lepší studené vločky za krkem, než komáři úplně všude.

Tichou romantiku řeky na chvíli opouštíme kolem hučící a kouřící elektrárny Dětmarovice.

Za mostem z Koukolné doplňujeme vodu u benzínky. Ještě že aspoň ty jsou otevřené. Tohle zrovna není oblast čistých potůčku a křišťálových studánek.


Ještě než dorazíme do Karviné, přecházíme po dlouhé hrázi mezi rybníky Větrov a Čerpák, jež jsou součástí dlouhé soustavy několika dalších rybníků.

Centru Karviné dominuje zámek Fryštát a za ním rozsáhlý park s daňčí oborou. Promenáda probíhá na běžkách, na sebemenším kopečku se sáňkuje a led v zátoce duní pod bruslemi a hokejkami.

Po obloukovém mostě u lázní Darkov přecházíme řeku. Cyklostezka se brzy připojí k hlavní silnici a jiná cesta moc není.

Den se chýlí ke konci a nás čeká ještě pár kilometrů na uježděném sněhu. Starodávné hradiště v Chotěbuzi také někdy navštívíme, až bude otevřeno. Budova Archeoparku dost vyniká mezi omšelou okolní zástavbou.

V zapadlé části Chotěbuzi procházíme kolem luxusní autobusové zastávky. Takový domeček s lavičkou, okýnkem a bez dveří. Uvnitř skoro žádné vajgly. Sice jsme chtěli jestli kousek popojít, ale zítra je taky den a závětří tak láká...


Takže dneska bydlíme tady. Vaříme si večeři a "nenápadně" zhasínáme čelovky, když projíždí autobus. Má tu konečnou. Nikdo nepřijel, nikdo nenastupuje a řidičovi se do té zimy určitě nechce. Ještě má jet jednou a pak první v půl páté ráno. V noci několikrát slyším motor. "Tak to už musí být ten ranní", myslím si, než uslyším "tak hezký večer". V polospánku jsem jen nepoznala motory vozů taxi.

S rozedněním přichází další sněžení. Pokračujeme silnicí jak vystřiženou z finské rallye až k Chotěbuzskemu zámečku. Kromě zrekonstruované středověké hlásné věže je na historickou památkou smutný pohled. Původně renezanční tvrz prošla mnoha úpravami a změnami využití až se dostala do dnešní podoby skladiště s vytřískanými okny.


Po modré značce se blížíme do Českého Těšína, města, jež historicky měnilo státní příslušnosti tak dlouho, až skončilo rozpůlené. Na levém břehu řeky Olše se nachází průmyslová česká část a na pravém historický Cieszin. Po mostě česko-polského přátelství přecházíme k zahraničnímu Zámku Mysliwskemu - Rezydencja Habsburgów. Z hradeb je krásný výhled na Český Těšín za řekou. Ve vyvýšeném parku se procházíme kolem rotundy, obranné kulaté obranné věže a čtverhranné tmavě věže Piastowske. Rozbagrovanou historickou uličkou procházíme ke hlavnímu Rynku a zpět dolů k řece.

Už nás čeká jen cyklostezka podél řeky a silnice podél obrovského areálu Třineckých železáren. Několik závěrečných kilometrů obcházíme hlučné kouřící ocelové monstrum. Z roztodivných věží syčí oblaka bílé páry a kolem se line nepříjemný zápach. Obyvatelům okolních sídlišť není co závidět.


K nádraží přicházíme od Náměstí Svobody, obklopeného hranatými skleněnými budovami. Bulvár, za jehož šířku by se nestyděli ani v Paříži lemují šedá podloubí panelových budov, v nichž převažují vietnamské večerky a rychlá občerstvení.

Zastávka Třinec-centrum prakticky nemá nádražní budovu. Prostě jen dlouhé nástupiště s podchodem a protihlukovými stěnami. Asi čtvrt hodiny sedíme na lavičce na sluníčku, než nastoupíme na čtyřhodinovou cestu vlakem do Prahy.

MAPA


O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu


OutVer - Outdoor Vertical

Mountaineering, skitouring, climbing, trakking, travel Enjoy the outdoors

 

Do you like outver.net? Don't miss our new posts!

Contact us

© 2019 OutVer